V tomto vzorci byly použity následující argumenty:
logický-výraz: C2>B2. Tento výraz ověřuje, který výsledek testu je vyšší.
pokud-pravda: C2. Je-li hodnota C2 vyšší než B2, vrátí se výsledek testu v C2.
pokud-pravda: B2. Je-li hodnota C2 nižší než B2, vrátí se výsledek testu v B2.
Tento vzorec vypočítá konečný výsledek jako lepší ze dvou výsledků testu a lze ho snadno použít pro kteréhokoli jiného studenta ve výše uvedené tabulce úpravou odkazů na buňky tak, aby odpovídaly výsledkům správného studenta.
Použití vnořené funkce IF k ověření více podmínek:
logický-výraz: ISBLANK(A2), který ověří, zda je buňka A2 prázdná.
pokud-pravda: Je-li buňka A2 prázdná, vrátí se řetězec "ano".
pokud-nepravda: Není-li buňka A2 prázdná, vrátí se řetězec "ne".
Pro složitější ověřování lze funkci IF kombinovat s funkcí
Další příklady
Vzorec =IF(A5>=0; "Nezáporné"; "Záporné") vrátí text „Nezáporné“, pokud buňka A5 obsahuje číslo větší nebo rovné nule, popř. jinou než numerickou hodnotu. Pokud buňka A5 obsahuje hodnotu menší než 0, vzorec vrátí hodnotu „Záporné“.
Vzorec =IF(A5<>=0; "Nenulové"; "Nulové") vrátí text „Nenulové“, pokud buňka A5 obsahuje číslo, které není nula. Pokud buňka A5 obsahuje 0, vzorec vrátí hodnotu „Nulové“.
Vzorec =IF(IFERROR(OR(ISEVEN(B4+B5); ISODD(B4+B5)); NEPRAVDA); "Všechna čísla"; "Jen některá čísla") vrátí text „Všechna čísla“, pokud buňky B4 a B5 obsahují čísla. V ostatních případech vrátí text „Jen některá čísla“. Tohoto výsledku se dosáhne testováním, zda je součet buněk sudý nebo lichý. Pokud buňka neobsahuje číslo, funkce EVEN a ODD vrátí chybu a funkce IFERROR vrátí hodnotu NEPRAVDA. V ostatních případech vrátí hodnotu PRAVDA, protože výsledek jedné z funkcí EVEN nebo ODD je PRAVDA. Pokud tedy některá z buněk B4 nebo B5 neobsahuje číslo nebo logickou hodnotu, funkce IF vrátí výraz pokud-nepravda, tj. „Jen některá čísla“. V ostatních případech vrátí výraz pokud-pravda, tj. „Všechna čísla“.
Příklady – předcházení chybám vzniklým z dělení nulou
V některých případech nelze tabulku sestavit tak, abychom se přitom vyhnuli dělení nulou. Dojde-li však k dělení nulou, zobrazí se v buňce chybová hodnota, což je obvykle nežádoucí výsledek. Tento příklad ukazuje tři metody, jimiž lze výskytu této chyby zabránit.
Předpokládejme, že buňky D2 i E2 obsahují čísla. Je možné, že buňka E2 obsahuje hodnotu 0. Chceme vydělit hodnotu D2 hodnotou E2, ale vyhnout se přitom chybě vzniklé z dělení nulou. Všechny tři následující metody vrátí pro nulovou hodnotu buňky E2 výsledek 0 a v ostatních případech výsledek dělení D2/E2.
Výraz =IF(E2=0; 0; D2/E2) přímo testuje, zda nemá buňka E2 hodnotu 0.
Výraz =IFERROR(D2/E2; 0) vrací nulu, pokud se vyskytne chyba. Dělení nulou je v tomto případě jedna z možných chyb.
Výraz =IF(ISERROR(D2/E2); 0; D2/E2) používá logickou podmínku, která zjišťuje, zda má výraz D2/E2 hodnotu PRAVDA.
Příklad použití výrazu REGEX
Předpokládejme, že buňka A1 obsahuje řetězec „[email protected]“.
Vzorec =IF(A1 = REGEX("([A-Z0-9a-z._%+-]+)@([A-Za-z0-9.-]+\.[A-Za-z]{2,4})"); "Obsahuje e-mail"; "Neobsahuje e-mail") vrátí text „Obsahuje e-mail“.